Vítejte v obci Znětínek

Znětínek (německy Snietinek) je obec v okrese Žďár nad Sázavou nedaleko měst Velké Meziříčí a Nové Město na Moravě. Počet obyvatel činí 208 (k 1.1.2020), domů je 74.Obec má svůj vlastní zdroj pitné vody a vlastní nezávislý obecní vodovod. V roce 2004 bylo toto místo plynofikováno. V roce 2018 byla vydána první kniha - Znětínek Historie a vývoj osídlení obce.

V současné době je starostou obce Ing. Jiří Vaněk.

Pamětihodnosti a zajímavosti

Na návsi stojí kaple sv. Josefa od roku 1975, věžičkou a barevnými vitrážemi. Stojí před ní mramorový křížek, jenž jmenovitě připomíná 17 zdejších obětí 1. světové války. V obci i okolí stojí celá řada křížů, jeden uvnitř obce připomíná památku padlého Františka Dvořáka (1891–1915). Další u silnice do Pavlova zase smrt Cyrila Kocoura (zemřel 1933 ve věku 28 let), nedaleko něj stojí ještě bílý mramorový kříž (1892), další je za rybníkem Dolník a dva pak u silnice do Pokojova (železný a bílý mramorový) V lesích k Telečkovu má pomník František Pavlíček, jež padl na konci 2. světové války.

U obce se nalézaly turmalíny, záhnědy (jedna skončila až ve Vídeňském dvorním muzeu) a další polodrahokamy.

Historie obce

První písemná zmínka o Znětínku je z roku 1370, kdy se jménem Wznetin, v roce 1411 to byl Zewnetynek, v roce 1672 Znetinky a později Vznětínek. V roce 1370 náležela k hradu a panství moštištskému, s nímž byl tohoto roku postoupen Janovi, Moravskému markraběti. Dům č. 18. býval svobodnou rychtou. Dne 29. září 1649 potvrdil Rudolf hrabě z Kounic na žádost Vavřince Procházky privilegia, dané dřívější vrchností domu a rychtě. Privilegia se týkala osvobození od všech robot a práva, „aby oni, kteří toho domu neb té rychty se vším příslušenstvím budou užívati, jako svým purkrechtním dědictvím mohli vládnouti.“ Hrabě přidal k tomu myslivost všelikého ptactva. Za to měly být platy řádně spravovány a dovezena bečka vína z některého města. Kolem roku 1670 vlastnil obec Kristián Dvořák, roku 1775 Kristian Urban, jenž platil 33 korun gruntovní činže, a dále pak 15 korun za hlásku, 4 slepice, 16 vajec. Jiné povinnosti měl jako radostínský rychtář.

Roku 1775 bylo v obci kromě rychtáře ještě 7 sedláků, kteří dávali po 4 slepicích, 16 vejcích, 41 korun za předivo, 38 korun gruntovní činže, a 15 korun za hlásku; 2 chalupníci platili po 45 korunách (činže, za hlásku a předivo). Obec měla pastoušku a kovárnu. Robotu vykonávali sedláci u Radostína. Radostínský farář obdržel od obce ročně 21 m. žita, 63 m. ovsa, od sedláka o Zeleném čtvrtku po 4 vejcích, od chalupníka po 2 vejcích a o svátku sv. Filipa a Jakuba 1 zlatý a 22,5 koruny od obce za služby Boží.

Znětínek byl přifařen a přiškolen k Pavlovu. Od roku 1875 zde stojí kaple sv. Josefa; 3 kříže jsou z novější doby. Když byl Pavlovmeziříčskou filiálkou, dávali Znětínští meziříčskému děkanovi desátku dle urbáře 21 m. žita a 63 m. ovsa. Berany nedávali s výmluvou, že prý dovážejí za to desátek.

V letech 1656–1742 si zachovaly domy rodiny: Dvořákova, Pavlíčkova, Bílkova, Markova. U obce lze nalézt turmalíny, černé záhnědy, někdy citriny, z nichž prý se některé cení stejně jako brazilské topasy. V dvorním museu ve Vídni jest krásná záhněda zde nalezená.

V blízkosti obce stávala samota, Znětínský mlýn s 5 obyvateli, který náležel vrchnosti, která z něj roku 1775 dostávala čtvrtletně 10 zlatých za nájem.

V letech 1850–1867 byl Znětínek osadou obce Radostín, od roku 1976 patřil pod MNV Radostín nad Oslavou. Od roku 1990 je Znětínek opět samostatný.

Znětínek je známým nalezištěm polodrahokamů, například turmalínů nebo černých záhněd. Jedna záhněda zdobí muzeum ve Vídni.

(Zdroj: Wikipedie)